Zdroj: Jiří Sotona (člen redakční rady MF Dnes)

Jinak než v utajení to prý nešlo. Žádné podřízené pod sebou sice nemám, ale rozhodl jsem se, že proniknu na jeden z manažerský kurzů, které jsou dnes v módě, a zjistím, co se tam naše manažerská elita učí. Jak mi bylo řečeno, kdybych se zúčastnil jako novinář-pozorovatel, nechovali by se ostatní přirozeně a byli by nervózní. Tak dobře, budu jedním z nich. Jenže co když z nich budu nervózní já?

V rámci role oblékám vhodný kostým – košili, sako, naleštěné boty. Sraz je v devět ráno, u vchodu dostávám studijní materiály a vstupuju do učebny. Je nás tu celkem osm, tři muži, pět žen. Jaké překvapení – sako na sobě kromě mě nemá nikdo, zato jsou tu hojně rozšířené džíny, košile, botasky, občas kostýmky. Nevadí, alespoň jako mladý manažer působím věrohodně. Protože jde o pokračování kurzu, většina účastníků se zná už z minula. Lektorka je velice příjemná, vlídná dáma, kterou po celou dobu neopouští úsměv. „Šířím dobrou náladu,“ říká o sobě na úvod a nezní to přitom nijak hloupě. Vzápětí tuhne úsměv na rtech mně. „Máme tu tři nováčky, tak by se nám nejdřív mohli představit. Začneme u muže,“ prohodí zvesela a sotva mi hlavou probleskne, že mě hned na úvod moc nešetří, vykoktám ze sebe cosi o tom, že dělám produkčního a přišel jsem proto, že od ledna povedu malou regionální redakci. Nikdo nic nenamítá. Další nováček sedí vedle mě. Olina přijela z Opavy a tváří se už od začátku přísně. Pokud tu někdo vypadá jako typický dynamický, komunikativní, flexibilní a tak dále manažer, pak ona. „Cítím, že mám ještě nějaký deficit v oblasti soft skills,“ práskne na sebe a já přemýšlím, co že to vlastně má a jestli to náhodou nemám taky. Dále je tu Klára, tipuju ji na pětadvacet, pracuje v poradenské firmě, ale už od začátku prohlašuje, že je rozhodnutá práci změnit. Pak Hana, matka dvou dětí, která denně dojíždí do Prahy, dále Tomáš a Marek, dva pohodáři, a dvě kolegyně ze státní správy Radana a věčně vysmátá Linda.

O přestávce fasujeme bagety, je tu také káva a čaj. Přitočí se ke mně Klára, líbí se jí prý moje povolání, ráda by něco takového taky dělala. Poslouchám nářky, jak ji to v práci nebaví, a slibuju, že se u nás zeptám. Do oběda jsou z nás všech skoro kamarádi, na jídlo jdeme společně, bavíme se o svém soukromí. Hana má v restauraci slevu a poskytne ji nám všem. Začínám mít výčitky a cítím, že by bylo fér přiznat se. Ale až po kurzu.

Po skončení si ještě povídám s Ivonou. Jak se ukázalo, také o mně nevěděla vše. Dohodneme se, že druhý den ráno, kdy kurz pokračuje, přijdu a přiznám se.

Reportáž MF Dnes – příloha -  publikováno v prosinci 2008