Známe to snad každý.... Kolikrát v životě jsme se dostali do situace, kdy jsme sami chtěli, případně byli požádáni o pomoc. Na tom není nic špatného, naopak! Pomoc je oceněníhodné chování. V oblasti charity jednoznačně.
Avšak každé chování má svůj cíl, důvod, motiv. Proč jsme to udělali a co za to očekáváme. A proč naši pomoc žádá či pasivně přijímá náš partner.
Především bych se ráda věnovala oblasti vedení lidí. Znáte situace, kdy váš kolega/kolegyně se na vás obrátí s prosbou: "Prosím tě mohl/a bys mi poradit, já si nevím rady", "Prosím tě, mohl/a bys to udělat za mne, tobě to jde líp", "Prosím tě mohl/a bys to dokončit, jinak bude průšvih", "Prosím tě......." - je široká škála žádostí, kterými nás naše okolí žádá o pomoc. Je dobré vědět, s jakým motivem, cílem je prosba o pomoc žádána. Zda je důvodem nic se neučit, zbavit se odpovědnosti, nemuset nic dělat...... a nebo je prosba o pomoc míněna zcela vážně.
V prvém případě je na místě pomoc odmítnout, pokud nechcete být tím, kdo pracuje za své kolegy a nad rámec svých pracovních povinností.
V druhém případě je to však jiné. Ano, tady pomůžeme. Avšak "pomoc je nenásilné uplatnění moci". Při pomáhání přebíráme odpovědnost, uplatňujeme svůj vliv, činíme druhé na sobě závislými. Z toho pro nás vzniká závazek. Závazek do budoucna. Dokázat změnit naši "pomoc" ve spolupráci, případně nezávislost.
Tady je rozhodující okamžik. Pokud dokážete ve svých lidech vybudovat nezávislost, vypěstovat samostatnost, lidi, kteří umí nést odpovědnost, máte super parťáky pro spolupráci. Pokud toto neuděláte, budete mít okolo sebe lidi nad kterými budete mít moc, avšak veškerá odpovědnost bude na vás! Vyberte si......
Jestli že máte s touto oblastí zkušenosti a nedaří se vám prosadit spolupráce samostatných odpovědných lidí neváhejte mne kontaktovat!
